“Povahově jsme si byli velice vzdáleni . [Otto Šimánek] byl tichý, mírný a tolerantní. Já jsem toho opakem, alespoň pokud se profese týká. Je s podivem, že přes moji výbušnou, maximalistickou a temperamentní pracovní metodu mezi námi nikdy nedošlo ke konfliktu. Snad je to tím, že se vždy velice zklidním, když pracuji s dětmi.”